Debaty na téma porovnávání velkoplošných chladicích systémů a klasické klimatizace začaly i v našich končinách začátkem tisíciletí. Po více než dvaceti letech jsme podstatně dál, ale základní fakta, mýty a nepravdy se opakují stále dokola. Na obou stranách bojiště „znepřátelených“ táborů se používají zbraně různých ráží. Není to sice ostrá zákopová válka, ale taková až příznačně „studená“ a v podstatě nekončící. Detailní, exaktní srovnání výhod, nevýhod a nákladů obou způsobů chlazení obytných a pobytových interiérů je tématem odborných prací. Nemáme ambice přinést novátorský, jiný pohled na problém, zkusíme ho ale objektivně shrnout. Čtěte náš výklad na téma stropní chlazení versus klimatizace – srovnání výhod a nákladů.

V článku naleznete

Co a proč porovnáváme

Pokud bychom chtěli vycházet ze základního postulátu „srovnávejme srovnatelné“, tento článek by byl po pár shrnujících větách ukončen. Je to něco podobného jako srovnávat výhody a nevýhody nejnovějších modelů aut s naftovým motorem a elektrickým pohonem. Obě vozidla mají společné to, že jsou to čtyřkolová motorová vozidla, jejich pohon však funguje na jiném principu. Podobně můžeme vedle sebe postavit stropní chlazení a split klimatizaci. Oba systémy mají společný cíl – chladit interiéry budov, v nichž žijí, pracují nebo se pohybují lidé. Principy fungování a z nich vyplývající výhody i nevýhody, plusy a minusy ale už společné nejsou. Oba systémy mají zajímavou a do jisté míry i časově paralelní historii.

Nezvratné klimatické změny

Nemáme důvod přesvědčovat kohokoliv o tom, že obytné a veřejné pobytové a administrativní interiéry je třeba chladit už i v našem zeměpisném pásmu. Tento fakt mimochodem nezpochybňují ani propagátoři, výrobci a prodejci stropních chladicích systémů, ani ti, kdo nedají dopustit na klimatizaci. Pro jistotu, na zopakování pro zasvěcené a k zamyšlení i pro ty, kteří stále o klimatických změnách pochybují, shrneme základní fakta. Aktuální zprávu o stavu globálního klimatu politicky a vědecky odprezentovali v letošní Den Země šéf OSN a šéf Světové meteorologické organizace. Podle nich jsou změny klimatu antropogenní, vyplývající z důsledků lidských rozhodnutí a činností, ale i lidské hlouposti a nepoučitelnosti. Ukazatelé a vlivy klimatických změn na naší planetě se v minulém roce opět zhoršily:

  • dekáda 2011–2020 je zatím historicky nejteplejším desetiletím,
  • rok 2020 byl v Evropě a Arktidě nejteplejší za celou historii meteorologických měření,
  • od roku 1993 se zvyšuje teplota ovzduší nad pevninou a oceány a také teploty půdy a mořské vody,
  • důsledkem pokračujícího tání mořského ledu a ledovců je stoupání hladin moří a oceánů,
  • roztávání permafrostu – donedávna věčně zmrzlé půdy – způsobuje uvolňování metanu do atmosféry,
  • ve všech klimatických pásmech dochází ke změnám modelů srážek,
  • neúprosné globální klimatické změny pokračují a narůstají,
  • navzdory snahám lidstva zmírňovat změny klimatu bude negativní trend pokračovat,
  • klimatické změny nezastavíme, dnes už jde o to, do jaké míry dokážeme zmírnit důsledky a přizpůsobit se změněným klimatickým podmínkám.

Klimatické změny jsou způsobeny i lidskou činností.

Jak se mění klima v Česku?

Běžící a do jisté míry nevratné globální klimatické změny se samozřejmě nevyhnuly ani naší zemi. Meteorologové, klimatologové, ale i zemědělci vědí, že za 10 let jsou změny tak výrazné, že už neplatí tradiční lidové pranostiky týkající se počasí. Speleologové se slzami v očích už několik let sledují, jak taje slovenská Dobšinská ledová jeskyně. Průměrné roční teploty, ale i maximální ve všech ročních obdobích stoupají ve všech oblastech Česka, mění se srážkové a jiné klimatické poměry. Klimatologické předpověděné modely počítají s tím, že v našich jižních okresech bude do roku 2050 tak, jak je dnes v Podunajské nížině. České klima se postupně mění z mírného na subtropické. V roce 2050 můžeme v Praze očekávat takové klimatické poměry, jaké jsou dnes v australské Canbeře. Pokud ještě nechladíte, měli byste myslet na budoucnost a co nejdříve začít.

STROPNÍ CHLAZENÍ

Historie

Systém sálavého stropního chlazení byl objeven v Anglii v 20. letech 20. století. Systém Crittall byl původně patentován na vytápění vodou vedenou v ocelovém potrubí zabudovaném do betonových sloupů budov. Zdokonalení systému ho transformovalo na sálavý plošný, podlahový, stěnový a stropní. Patent na systém stropního chlazení byl připsán v roce 1935 Holanďanovi van Doorenovi. První velkoplošný chladicí a topný systém zabudoval v roce 1937 do stropní konstrukce britský stavební inženýr Oscar Faber. Po rozsáhlé rekonstrukci a přestavbě chladil a vytápěl budovu bank of England v Londýně systém měděných trubek v masivu betonové stropní konstrukce.

Stropní chlazení se postupně rozšířilo do Evropy, kvůli technické a finanční náročnosti byly takto chlazeny zejména velké veřejné budovy. Po II. světové válce instalovali systém podobný Faberovo i do budovy Říšského sněmu v Berlíně. První velkoplošné sálavé stropní systémy trpěly na problémy s kondenzací. V 50. a 60. letech byly modernizované systémy kombinované s nuceným větráním instalovány v administrativních budovách a nemocnicích. Postupný vývoj technologií a materiálů umožnil rozšíření a uplatnění moderních sálavých stropních systémů na přelomu tisíciletí. Po zpřísnění legislativy týkající se v Evropské unii i energetické náročnosti individuální výstavby zažívá sálavé stropní chlazení renesanci.

Principy

Sálavé stropní chladicí systémy vytvářejí optimální tepelný komfort bez vysokých nároků na distribuci vzduchu. U stropního plošného chlazení probíhá výměna energie mezi člověkem a chladicí plochou celoplošně a převážně v podobě sálání. Tím jsou zajištěny optimální předpoklady pro příjemné klima v chlazené místnosti a komfortní pocit tepelné pohody. Stropní chlazení pracuje s vyšší teplotou vody a patří mezi vysokoteplotní chladicí systémy. Tepelná zátěž interiéru je odváděna vodou chlazenými stropními plochami. Objemový průtok vzduchu je redukován na minimální dávku a jeho úkolem je zejména odvod tepla vázaného ve vodní páře.

Chladicí kapalina cirkulující v plošné potrubní rohoži ve stropě ochlazuje stropní konstrukci. Plocha stropu s teplotou do 19 °C, nižší než rosný bod v místnosti, postupně přes stěny ochlazuje předměty, lidi a také vzduch v chlazené místnosti. Systém stropního chlazení se skládá z plošných trubkových chladicích okruhů zabudovaných v konstrukci stropu pod omítkou nebo pod stropem. Dále ho tvoří připojovací potrubí, spojovací, přechodové a upevňovací komponenty, izolační prvky, regulace a prostorové termostaty. Součástí systému je i zdroj chladu a zdroj cirkulující chladicí vody a oběhové čerpadlo. Chladícím médiem je voda, zdrojem chladu tepelné čerpadlo, systém dvou studní nebo chiller.

Stropní chlazení zaručuje maximální komfort.

Typy systémů stropního chlazení

Podle způsobu instalace dělíme stropní chlazení na systémy instalované v suché podstropní nebo mokré stropní konstrukci.

Systém stropního chlazení v suché konstrukci

Podhledový systém je ideální všude, kde není možné instalovat stropní chlazení přímo do betonové konstrukce stropu, tedy zejména při rekonstrukcích, kde není možné zasahovat do konstrukce stropu nebo u dřevěných stropů. Chladicí strop tvoří prefabrikované izolované sádrokartonové desky s předvrtaným upevňovacím rastrem pro instalaci pod strop. V deskách různé velikosti jsou vloženy trubky chladicí rohože, systém je variabilní k dosažení maximální aktivní chladicí plochy.

Systém stropního chlazení v mokré konstrukci

Je využitelný u novostaveb, trubky chladicích polí jsou pomocí vodících lišt v meandrech upevněny přímo na stropní konstrukci. Chladicí okruhy jsou napojeny přímo na rozdělovač, nebo jsou připojovacím potrubím svedeny do rozdělovače a regulace. Chladicí rohože upevněné na konstrukci stropu jsou překryty obvykle dvojitou vyztuženou omítkou.

Při výpočtu a posuzování investice do suchého systému stropního chlazení je z pořizovací ceny potřeba odečíst náklady na konstrukce, které by byly v rámci rekonstrukce stropu instalovány i bez systému chlazení. Jde tedy zejména o položku běžných sádrokartonových desek, protože budou nahrazeny systémovými deskami konstrukce sálavého stropu. Dále je třeba odečíst i závěsné konstrukce sádrokartonových stropů a náklady na povrchové úpravy podhledových ploch.

Výhody stropního chlazení oproti klimatizaci

Polopaticky: stropní chlazení je zdravější, účinnější, ekologičtější i ekonomicky výhodnější než klimatizace.

  • univerzálnost systému „2+ v jednom“ – sálavý stropní systém v létě chladí, v zimě topí, pokud je zdrojem energie tepelné čerpadlo, může i ohřívat pitnou a užitkovou vodu a také větrat,
  • energetická účinnost – stropní chlazení je vysokoteplotní chladicí systém, teplota chladicí vody je do 19 °C, zdrojem chladu je obvykle tepelné čerpadlo nebo chiller, provozní náklady mohou být nižší o 20 až 50 % oproti klimatizaci,
  • estetičnost, neviditelnost, tichost – chladicí systém má téměř nehlučný provoz, chladicí rohož, potrubí a regulace jsou skryté, nejsou na očích, nepřekáží v interiéru ani exteriéru,
  • zdravotní benefity – sálavý způsob chlazení nevíří vzduch a nečistoty v něm, nechladí vzduch nárazově a průvanově, chladicí systém není třeba čistit ani dezinfikovat, riziko kolapsu z tepla je eliminováno a stejně tak nehrozí teplotní šok při přechodu z exteriéru do interiéru,
  • zdravotní a hygienická nezávadnost stropního chlazení ho upřednostňuje do prostor s vysokými hygienickými požadavky – například nemocnic,
  • přirozenost – princip sálavého stropního chlazení je pro lidský organismus zásadně přirozenější než prudké proudění studeného vzduchu, jde v podstatě o nejpřirozenější způsob vytváření a udržování tepelného komfortu bez tepelného šoku,
  • provozní nenáročnost – systém je v podstatě bezúdržbový s nízkými provozními náklady,
  • správně instalovaný a regulovaný systém nepotřebuje žádné zásahy během provozu po celou dobu životnosti,
  • vysoká variabilita regulace,
  • výrazná samoregulační schopnost,
  • finanční návratnost – vyšší pořizovací cenu „dorovnávají“ a návratnost urychlují nízké provozní náklady,
  • vhodnost pro byty, rodinné domy – novostavby, rekonstrukce i nebytové prostory.

Stropní chlazení je dobrou volbou, pokud nechcete klimatizaci.

Nevýhody sálavého stropního chlazení oproti klimatizaci

  • vyšší pořizovací cena
  • riziko kondenzace – hrozí u nesprávně dimenzovaného a regulovaného systému,
  • stropní chlazení nedokáže snižovat úroveň rosného bodu vzduchu v interiéru,
  • nutnost kombinace se systémem větrání,
  • nevhodné do trvale vlhkých prostor s vysokým rosným bodem,
  • pomalejší náběh u řešení v masivních stropech.

Vliv stropního sálavého chlazení na lidský organismus

Vnitřní mikroklima interiérů vytvářené chlazením sálavými stropními systémy je vysoce komfortní. Pro člověka nejpřirozenější způsob chlazení interiéru plošným sáláním nemá prokazatelné negativní vlivy na lidský organismus. Pozvolný, neagresivní způsob chlazení sáláním, bez průvanu a proudění studeného vzduchu zajišťuje optimální a permanentní tepelný komfort. Pocit tepelné pohody lidí v interiéru chlazeném stropním chlazením je vynikající, protože se lidské tělo cítí příjemně a komfortně, pokud může alespoň 50 % svého sdíleného tepla regulovat prostřednictvím sálání. Stropní chlazení je pro lidi neškodné, vyhovuje všem zdravotním a hygienickým požadavkům.

Stropní chlazení je pro náš organismus přirozené a příjemné.

Zkusme úvahy kumulace efektivity stropního chlazení posunout na vyšší level: co takhle zkombinovat výhody stropního chlazení s tepelným čerpadlem a fotovoltaickými panely nebo slunečními kolektory? Náklady na elektrickou energii spojenou s chlazením, ale také vytápěním a ohříváním tak mohou padat strmě dolů jako sjezdovka v Kitzbühlem. A ekologické benefity vyletí nahoru jako meteorologický balón. Pokud se vám podaří získat i státní podporu na využívání obnovitelných zdrojů energie v domácnostech, nebudete to sice mít zdarma, ale zásadně srazíte dolů počáteční investici do obnovitelných zdrojů energie.

KLIMATIZACE

Historie

Americký vynálezce Oliver Evans jako první představil myšlenku strojního chladicího zařízení již v roce 1805, ale nikdy ji nezrealizoval. První patent chladicího zařízení na ruční pohon s využitím ethylenu podal v roce 1834 angloamerický fyzik, vynálezce a strojní inženýr Jacob Perkins. Ruční pohon byl později nahrazen parním. První klimatizační systém určený pro tiskárnu v Brooklynu uvedl do provozu v roce 1902 americký vynálezce a technik Willis Haviland Carrier. Jeho systém začaly postupně používat americké továrny, ale i kina. V roce 1928 byla vybavena klimatizačním systémem budova amerického Kongresu a o rok později i Bílý dům. Klimatizace našly postupně uplatnění zejména v průmyslových a velkých administrativních a veřejných budovách. Běžné jsou klimatizace v dopravních prostředcích. Globální nástup klimatizace jako systému chlazení interiérů obytných budov nastal až v 90. letech 20. století.

Principy klimatizačního systému chlazení

Klimatizace je obecně proces úpravy čistoty, teploty, vlhkosti a stavu vzduchu v interiérech. Z pohledu lidského organismu je prioritní hygienická úloha klimatizace obytných a pobytových prostor, která je vždy spojena s přívodem chlazeného vnějšího vzduchu. Přenašečem chladu je u klimatizace vzduch, který má však nízkou tepelnou kapacitu. Proto jsou na výměnu vzduchu v klimatizované místnosti potřebné vysoké průtoky velkého množství vzduchu s nízkou teplotou, proudícího vysokou rychlostí.

Klimatizační systém je koncepční soubor funkčních prvků pro úpravu vzduchu – vnějšího, čerstvého i oběhového, distribuci chladu, vzduchu a tepla do objektu.

Klimatizaci oceníte zejména v létě.

Split klimatizační systémy

Základní, nejmenší a pro obytné prostory nejběžnější klimatizační zařízení s využíváním chladiva typu split – z anglického „rozdělit“ – je rozděleno na vnější a vnitřní jednotku.

Exteriérová jednotka, umístěná na střeše nebo fasádě, případně na balkoně nebo v lodžii, se skládá z ventilátoru vnějšího vzduchu, kompresorového chladicího zařízení a výměníku tepla chladivo / vnější vzduch. Vnitřní jednotku v místnosti tvoří ventilátor a filtr oběhového vzduchu, výměník tepla chladivo / vnitřní vzduch, expanzní ventil a přívodní vyústka. Obě jednotky spojuje chladivové potrubí, v kterém cirkuluje chladivo. Vnitřní jednotka ochlazuje interiér vháněním studeného vzduchu, teplo interiéru je předáváno venkovní jednotkou do exteriéru. Některé typy klimatizace dokážou i omezeně topit, tedy spíše temperovat, stejným principem vhánění vzduchu, ale zahřátého do interiéru.

Některé moderní typy využívají i technologie na čištění vzduchu různými způsoby. Splitové klimatizace – v hrubém zjednodušení – pracují na principu tepelného čerpadla vzduch-vzduch. Jde o chlazení jedné zóny – místnosti či kanceláře – jednou vnitřní jednotkou. Multisplit systémy chladí více zón, jsou spojením několika vnitřních jednotek s jednou vnější. Většina běžných klimatizačních zařízení pracuje s kompresorovým oběhem chladiva, zdroje chladu mohou být kompaktní, kondenzátorové a výparníkové. V klimatizačních systémech se používá několik druhů chladiv, můžeme je rozdělit na přírodní a syntetické.

Jednodušší variantou je „mobilní klimatizace“, která v jednom vnitřním zařízení skrývá komplexní chladicí jednotku, s vývodem (zpravidla přes okno) vzduchu do exteriéru.

Typy klimatizací

Klimatizační systémy můžeme dělit podle několika kritérií, zde jsou nejběžnější:

Rozdělení podle konstrukce:

  • dělené – split a multisplit,
  • nedělené – mobilní, okenní.

Rozdělení dle umístění:

  • stacionární: pevné, nástěnné, parapetní, kazetové, podstropní,
  • mobilní: přenosné.

Výhody klimatizace v porovnání se stropním chlazením

Klimatizace má stále navrch zejména v téměř monopolním postavení v segmentu chlazení interiérů, globálním rozšíření, technologickém zázemí a z nich vyplývající relativně běžné dostupnosti. Je to něco podobného jako sto let budovaná infrastruktura spojená s využíváním fosilních paliv v průmyslu – včetně automobilového – a energetice. Dokud nebylo vymyšleno, případně zdokonaleno něco lepšího, fungovalo to – a stále funguje – globálně, navzdory zjevným nevýhodám. Uhlíková éra pomalu, ale jistě končí, elektrárny a teplárny postupně přecházejí na nefosilní, obnovitelné a ekologičtější energetické zdroje. Podle aktuálních informací bychom se měli ještě v tomto desetiletí dožít postupného ukončování výroby dopravních prostředků se spalovacími motory. To, kdy a zda vůbec klimatizace nadobro odejdou do historie TZB, zatím odborníci nepředpověděli. Výhody klimatizace v porovnání se stropním chlazením můžeme shrnout poměrně stručně:

  • nižší pořizovací cena,
  • minimální nároky na instalaci u splitových typů,
  • uživatelská „pohodlnost“ vyplývající z dlouholeté tradice a donedávna „monopolu“ klimatizace v segmentu interiérového chlazení.

Nevýhody klimatizace

  • prudká, nárazová změna nejen teploty, ale i vlhkosti a ionizace vzduchu,
  • průvan, víření vzduchu se všemi nečistotami a zdravotně hygienickými důsledky,
  • možná kontaminace vzduchu samotným systémem,
  • nezbytné pravidelné čištění, výměna filtrů, dezinfekce a údržba,
  • riziko úniku chladiva do interiéru při poruše,
  • hlučnost,
  • vizuální neatraktivnost,
  • vysoké provozní náklady,
  • vysoká energetická náročnost,
  • vysoká ekologická zátěž.

Zdravotní nevýhody

  • dlouhodobé a pravidelné vystavování organismu proudu studeného vzduchu způsobuje několik onemocnění,
  • riziko přenosu infekčních onemocnění,
  • nevhodné pro alergiky a astmatiky,
  • nedoporučované pro lidi s respiračními chorobami, kardiovaskulárními nemocemi, pro starší 65 let a děti,
  • teplotní šok je jedním ze zásadních faktorů teplotního diskomfortu,
  • rychle proudící vzduch v interiéru má negativní vliv na přirozenou termoregulaci organismu.

Negativní vlivy klimatizace na lidský organismus

Ochlazování interiéru vháněním studeného vzduchu má na lidi žijící, pracující nebo pohybující se v klimatizovaných prostorách několik negativních vlivů:

  • nízká teplota chladiva ve výměníku a nízká teplota vháněného chladicího vzduchu způsobuje pokles rosného bodu, vznik kondenzace a efekt vysušování vzduchu v chlazeném interiéru,
  • relativní vlhkost vzduchu klesá pod hygienicky přípustnou hranici 30 %,
  • proudění vzduchu s rychlostí nad 0,1 m/s narušuje přirozenou termoregulační rovnováhu organismu s nadměrným pocením a dehydratací,
  • klasické split systémy využívající konvenční způsob chlazení nemají šanci dosáhnout rychlosti proudícího vzduchu nižší než 0,1 m/s, běžná rychlost proudění vzduchu split systémů ve výšce 1,8 m je 0,2 m/s,
  • dlouhodobé působení chladného proudícího vzduchu na lidský organismus způsobuje chronické respirační a zánětlivé problémy, bolesti hlavy a ztrátu koncentrace,
  • silné proudění a víření vzduchu v interiéru je příčinou cirkulací nečistot v něm, což způsobuje alergické reakce,
  • kontaminace vzduchu samotným klimatizačním zařízením – tedy mikroorganismy a bakteriemi při nedostatečném čištění a dezinfekci – způsobuje vážné zdravotní problémy,
  • akustická nepohoda – klimatizační systémy jsou hlučné.
Víte…

… že v zemi, kde se zrodila klimatizace, museli vymyslet domácí „dokovací zařízení“ právě kvůli vysoké spotřebě elektrické energie klimatizačních zařízení? Nejznámější výrobce elektrických automobilů i vesmírných raket již v Americe prodává bateriové záložní zdroje elektřiny pro domácnosti. I proto, že ve slunné Kalifornii způsobuje provoz domovních klimatizací pravidelné výpadky dodávek elektrické energie.

Porovnání stropního chlazení a split klimatizace

Z hlediska vstupních a provozních nákladů

  • vstupní náklady na systém sálavého stropního chlazení a vytápění mohou být oproti klimatizaci vyšší o 25–50 %,
  • provozní náklady mohou být nižší až o 50 %,
  • při využití energeticky nejnáročnějšího zdroje chladu – chilleru – budou provozní náklady stropního chlazení nižší přibližně o 20 % a více,
  • při chlazení běžného rodinného domu stropním chlazením jsou roční provozní náklady na úrovni 1 250 – 2 500 Kč,
  • u středně velkého domu je rozdíl v nákladech stropního chlazení a klimatizace v tisících až desetitisících Kč – podle zvoleného zdroje chladu, typu a parametrů porovnávaných systémů,

Skutečné vstupní a provozní náklady se liší podle vybraných parametrů jednotlivých chladicích systémů.

Průměrné náklady na stropní chlazení

  • podomítkový systém: kolem 1 500 – 2 000 Kč / m²,
  • suchý podhledový sádrokartonový systém: kolem 4 000 – 5 000 Kč / m²,
  • cena zdroje energie – podle typu řádově v desetitisících Kč + náklady na instalaci,
  • provozní náklady: kolem 5 Kč / m² / rok.

Vysokoteplotní stropní sálavé chladicí systémy mají chladicí výkon podle typu konstrukce stropu a samotného systému v praxí osvědčených podmínkách 60–70 W/m².

Průměrné náklady na split klimatizaci

  • průměrná nákupní cena běžné split klimatizace je od cca 25 000 Kč na místnost, bez nákladů na instalaci,
  • cena se odvíjí od parametrů a typu instalační jednotky, klíčový je výkon a počet jednotek,
  • příkon okolo 500 – 3 500 W,
  • průměrná roční spotřeba elektrické energie při chlazení závisí na výkonu, příkonu zařízení, velikosti místnosti a tarifu ceny elektrické energie.

Chladicí výkon klimatizací se udává v kW nebo termální jednotce BTU/h (British Thermal Unit). V přepočtu: 1 BTU/h = 0,000293 kW. Obecně je na 1 m³ vzduchu v interiéru potřebný průměrný chladicí výkon 35 W. Na 100 m³ místnost, což je v závislosti na výšce stropu cca 50 m², je potřebný průměrný chladicí výkon 3 500 W, tedy 3,5 kW, v přepočtu 11 942,5 BTU/h. Průměrný chladicí výkon split jednotek na trhu je 2–7 kW, tedy 6 824,28 – 23 885 BTU.

Poměr energetické účinnosti EER (Energy Efficiency Ratio) je poměr mezi výkonem klimatizace a odebranou elektrickou energií. Hodnota u běžně dostupných klimatizací se pohybuje od 2 do 4 a platí, že čím energeticky efektivněji klimatizační jednotka pracuje, tím je číslo vyšší.

Koeficient energetické účinnosti COP (Coefficient of Performance) je poměr výkonu tepelného čerpadla a odebrané elektrické energie určující efektivitu a účinnost tepelného čerpadla. Hodnota COP dostupných tepelných čerpadel je o 2,5 do 4,5.

Porovnání z hlediska výkonnostního faktoru SPF

Průměrný sezónní výkonnostní faktor neboli součinitel SPF je jednou z proměnných výpočtu spotřeby primární energie v budově na m2 za rok.

Běžné split klimatizační chladicí zařízení dosahují úrovně SPF 2,5–3, stropní chlazení srovnatelných prostorů s tepelným čerpadlem dosahuje měřitelné úrovně SPF kolem 11. Optimalizací energetického zdroje je možné dosáhnout v reálných podmínkách výkonnostního faktoru SPF stropního chlazení až 15, což je oproti split systému pětinásobně lepší výsledek. Kromě toho se část chladicího výkonu klimatizace „ztrácí“ při eliminaci latentního tepla vzduchu, což v závislosti na vlhkosti vzduchu znamená energetické ztráty od 20 do 50 %.

Zásadním a měřitelným rozdílovým parametrem vstupních a provozních nákladů stropního chlazení a klimatizace je možnost využití kvalitního systému stropního chlazení na topení. Pokud by existoval klimatizační systém, který by byl schopen plnohodnotně vytápět, jeho náklady by byly řádově vyšší než u běžného primárně chladicího klimatizačního systému. Protože ale reálně neexistuje, vedle vstupních a provozních nákladů klimatizace je třeba připočítat i další nákladové položky související s nezávislým systémem vytápění. U systému sálavého stropního chlazení jde v podstatě o jednu investici s oběma způsoby využití a zásadně nižšími provozními náklady ve srovnání s jakoukoliv kombinací chlazení split klimatizací a vytápění.

Víte…

… že podle dlouhodobých statistik je Česko desáté od konce v evropském žebříčku využívání obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a chlazení? V čele jsou dlouhodobě od roku 2008 skandinávské země, my podle dostupných dat již dosahujeme téměř průměru Evropské unie. V roce 2019 bylo v naší zemi jen 2,6 tepelných čerpadel na 1000 domácností.

Na závěr tu naši

Smyslem tohoto článku nebyla analýza kvůli analýze ani jednostranně neobjektivní či „rádoby analýza“ dokazující… Pokusili jsme se objektivně a s nadhledem shrnout pro a proti dvou odlišných a konkurenčních způsobů chlazení interiérů vzhledem k našim českým poměrům. Článek určitě není naváděcím, exaktním a detailním porovnáním s jednoznačným výsledkem. Protože tak, jak to vědí všichni zdatní mediátoři: přesvědčeného nemá smysl přesvědčovat o tom, o čem je přesvědčen – a natož o tom, o čem přesvědčen nikdy nechce být. Pro každého, kdo si cení svého zdraví, přemýšlí ekonomicky i ekologicky, je závěr našeho článku jednoznačný.

Zdroje:

Eurostat | Světová meteorologická organizace WMO | Světová zdravotnická organizace WHO | National Geographics | University of California, Lawrence Berkeley National Laboratory | Slovenská inovační a energetická agentura SIEA | Vyhláška o podpoře obnovitelných zdrojů energie | Úřad veřejného zdravotnictví SR | ATP journal | REHAU – Technické informace stropní vytápění/chlazení | Společnost pro techniku prostředí STP | Ústav techniky prostředí ČVUT | Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT | VUT Brno | ASB portál | TZB info