Stropní chlazení má něco společného s chlazením piva. Ne principem, ale přístupem: je třeba vychladit tak, aby byl vjem, pocit a zážitek co nejlahodnější a nejpříjemnější. Je to částečně fyzika a chemie, se špetkou alchymie a patřičnými zkušenostmi s výsledkem: správně vychlazená dvanáctka? Jedině na třetím sklepním schodu… Principy plošného sálavého stropního chlazení interiérů jsou fyzikálně dány a technicky i normativně popsány. Stejně tak jsou známé a nepopiratelné výhody tohoto účinného, efektivního a příjemného způsobu chlazení obytných místností. Dnes se budeme věnovat i limitům stropního chlazení a prozradíme, kdy stropní chlazení nedoporučujeme.

Principy

Naše tělo vnímá nejpříjemněji pocit, pokud může minimálně 50 % svého sdíleného tepla regulovat prostřednictvím sálání. I z tohoto postulátu vychází princip stropního vytápění a také chlazení, když výměna energie mezi člověkem a chladící plochou funguje celoplošně a převážně sáláním. V běžných, praxí osvědčených podmínkách dosahují stropní chladící systémy chladicího výkonu v rozmezí 60–70 W/m². Povrchová teplota stropu by neměla přesáhnout 20 °C, prostorová teplota 26 °C a teplota chladící vody 16 °C. Zásadní vliv na chladicí výkon a celkovou funkčnost systému má vlhkost prostředí, rosný bod vzduchu v interiéru. Pokud je chladicí strop studenější než rosný bod vzduchu v jeho blízkosti, dochází ke kondenzaci.

Riziko kondenzace

Za klíčový omezující faktor sálavých chladicích systémů je považováno právě riziko kondenzace. Zjednodušeně by povrchová teplota sálavého chladicího stropu měla být vyšší než teplota rosného bodu v interiéru. Stejně by teplota přívodní vody stropního chladicího systému neměla klesnout pod 16 °C. Vznik, přetrvávání a působení kondenzace na strop můžeme předpokládat hlavně u systémů s výraznějším časovým odstupem reakce regulace. Riziko kondenzace je tedy vyšší u variant systémů chlazení s vyšší tepelnou setrvačností. Stropní chladicí systém neumožňuje odvádět teplo vázané ve vodní páře a není schopen aktivně v interiéru měnit vlhkost vzduchu. Proto je nutné kombinovat ho s vhodným systémem větrání.

princíp stropného chladenia

Systémy stropního vytápění nedoporučujeme do prostorů s rizikem kondenzace bez dostatečného větrání.

Eliminace rizika kondenzace

Bezproblémový provoz systému stropního chlazení a jeho správná regulace vyžadují použití prostorových termostatů. Ty kontrolují teplotu rosného bodu vzduchu v místnosti, aby se efektivně zabránilo kondenzaci a orosení na viditelné straně stropu. Termostaty měří a spolu se systémem regulace zajišťují udržování vstupní teploty vody chladicí strop s bezpečnostním odstupem od teploty rosného bodu. Vytváření kondenzátu na povrchu stropu by vedlo ke snižování chladicího výkonu celého systému. Kromě toho by postupně mohlo dojít ke znehodnocení povrchové vrstvy stropu. U suchých systémů chlazení by mohlo být znehodnocení systémových podhledových komponent fatální.

Namokro ano, nasucho ne

Systémy stropního chlazení montované nasucho jsou z výše popsaných důvodů nevhodné do prostorů s vyšší než běžnou vlhkostí. Ne však pro pomalou odezvu na regulaci, ta je rychlejší než u mokrých systémů. Materiály stropních systémů montovaných nasucho jsou všeobecně háklivé na nadměrnou vlhkost. Nedoporučujeme je proto aplikovat v trvale vlhkých nebo mokrých prostorách, například v:

  • koupelnách se sprchami,
  • místnostech s interiérovými bazény,
  • saunách.

Výjimkou jsou prostory WC a koupelen bez sprch, dále podle třídy namáhání vlhkostí WO-1 i plochy nad koupelnovými a kuchyňskými umyvadly a dřezy.

Systémy stropního chlazení montované mokrým způsobem jsou vhodné i do:

  • koupelen a kuchyní,
  • saun a tepidárií,
  • vlhkých otevřených prostorů,
  • mokrých prostorů.
Rozhodnutí, zda do zimní zahrady s opravdovým vodopádem, do koupelny se sprchou nebo do sauny instalovat stropní chlazení, je v kompetenci odborníků. Jen specialista na stropní topení a chlazení dokáže na 100 % posoudit a doporučit vhodnost konkrétní varianty systému do konkrétního prostoru.

Chlazení bez rosení

Sklo, v kterém je správně vychlazená dvanáctka, musí být orosené. Některým materiálům stropů však orosení nesvědčí. V počátcích zavádění stropních velkoplošných chladicích systémů byl právě problém kondenzace klíčovým omezujícím faktorem. Ruku v ruce s nedokonalou regulací. Od začátku minulého století se však vývoj technologií stropních velkoplošných chladicích systémů posunul na vyšší level. Stropní chlazení je v přesně definovaných podmínkách, technických a materiálových parametrech vhodné i do vlhkých a mokrých prostorů. Bezproblémové funkčnosti bez snížení chladicího výkonu a rizik kondenzace pomáhá inteligentní regulace moderních systémů stropního chlazení.