Historie stropního chlazení
Lidé hledají způsoby chlazení svých obydlí zřejmě od konce doby ledové. Prakticky až do 19. století však můžeme mluvit jen o přirozených způsobech chlazení budov, zejména větráním. Chlazení obytných i nebytových interiérů je dnes již nezbytností i v našem klimatickém pásmu a sluší se znát i jeho historii. Systém velkoplošného sálavého stropního chlazení se nemůže pyšnit tisíciletými dějinami, jaké má podlahové topení. Ani ne stoletý vývoj stropního chlazení přinesl několik přelomových momentů. Čtěte, jaká sice poměrně mladá, ale zajímavá je historie stropního chlazení.
Z Říma do Londýna
Nebudeme daleko od pravdy, když za základní inspirační zdroj vynálezců stropního chlazení budeme považovat podlahové topení. Od antických hypokaustů až po legendární britský systém Crittal z 20. let 20. století. A už stačilo opravdu „málo“: podlahovku přenést na strop a zkusit kromě topení i chladit. Reálná historie stropního chlazení započala v 30. letech 20. století. Je zajímavé, že první plošné sálavé stropní chlazení nebylo instalováno například v Římě. Ani někde jižněji, kde je v létě ještě tepleji. Pro mnohé překvapivě historicky první velká budova se stropním chlazením stojí ve městě, kde je průměrná roční teplota 7,2 °C, v létě kolem 18 °C, a to v Londýně.
První byla stará dáma
Stejně jako první příčka v historii moderní podlahovky patří i v dějinách stropního chlazení britským inženýrům. Historici připisují prvenství britskému stavebnímu inženýrovi Oscarovi Faberovi. Ten koncem 30. let minulého století instaloval první stropní chlazení v budově Bank of England v Londýně. Budova z roku 1734, na britských ostrovech, familiárně nazývaná The Old Lady of Threadneedle Street, dostala stropní chlazení v rámci rozsáhlé přestavby a rekonstrukce. Budovu britské centrální banky chladil systém měděných trubek instalovaný v masivu betonové stropní konstrukce. Navzdory Faberovu prvenství byl ale patent na stropní chlazení připsán v roce 1935 Holanďanovi van Doorenovi.
Věděli jste…… že do historie stropního chlazení a vytápění se významně zapsal i jeden Slovák? Historicky první tepelné čerpadlo s uzavřenou smyčkou zkonstruoval v roce 1928 Aurel Stodola. Jeho zařízení dodnes pomáhá vytápět budovu radnice v Ženevě, zdrojem vody je Ženevské jezero.
Z Londýna do světa
Přestože první stropní sálavé velkoplošné chladicí systémy bojovaly s kondenzací, postupně našly uplatnění v Evropě a ve světě. Systém podobný průkopnickému Faberovo byl instalován v roce 1937 v moderním obchodním domě v Curychu. I budova Říšského sněmu v Berlíně se dočkala stropního chlazení během rekonstrukce po II. světové válce. Stropní chladicí systémy byly v minulém století technologicky a finančně náročné – na rozdíl ode dneška – a proto chladily zejména veřejné budovy. V 50. a 60. letech byly systémy zdokonalené o nucené větrání instalovány v administrativních budovách, ale například i v nemocnicích. Vývoj materiálů a technologií TZB umožnil masivnější uplatnění moderních sálavých stropních chladicích systémů až počátkem 21. století.
Inspirací pro stropní chlazení bylo podlahové vytápění.
Renesance stropního chlazení
Takhle můžeme bez přehánění nazvat období, ve kterém žijeme dnes. Zpřísnění norem i v oblasti běžné, individuální výstavby vyžaduje efektivní a finančně i energeticky nenáročné řešení. Ruku v ruce s ekologickými požadavky je stropní sálavé chlazení jednoznačně top. Nezanedbatelné jsou i zdravotní a hygienické benefity velkoplošného způsobu chlazení. Tento pro člověka nejpřirozenější a také nejzdravější systém chlazení interiérů právem zažívá reálnou renesanci. Ve srovnání s jinými způsoby chlazení má zásadní přidanou hodnotu: kromě chlazení v létě dokáže v zimě interiér i vytopit. Historie stropního chlazení je relativně mladá, ale určitě zajímavá i pro nestavaře.